Brankáři

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Dosud jsem finančně nic nepodporoval, pouze jsem dal párkrát hraný dres do aukce, ve které se vybíraly peníze na dobrou věc. Oslovil mě ale Šimon a jeho nápad mě hodně zaujal. Líbí se mi hlavně, že můžeme formou projektu udělat něco prospěšného, co bude pomáhat dál. Například nákupem vozíků pro parahokejisty, na které jsme se letos složili z vybraných peněz.

Co pro vás znamená slovo pomoc?  

Záleží na situaci, ale v prvé řadě mě napadá pomoc někomu v tísni. Nebýt lhostejný a podat mu pomocnou ruku. Nemusí se jednat vyloženě o velký čin, při kterém vytahujete někoho z hořícího domu. Pro někoho může být velmi důležitá i darovaná padesátikoruna na jídlo. I málo může znamenat hodně.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci?

Nedávno mě hodně překvapilo gesto Özila. Rozhodl se s partnerkou zaplatit tisíc operací dětem, které potřebují k léčbě finanční pomoc druhých. Vyzvali i své příbuzné, přátele a známé, že místo svatebních darů budou rádi, když přispějí na takovou věc. Je to moc pěkný příklad lidskosti.

Kdo a jak vám v kariéře nejvíce pomohl?

Začal bych rodinou, bez její podpory to nejde. Navíc dědové z obou stran také hráli hokej, pomáhali a radili mi, i když jsem první, kdo u nás chytá. Z trenérů bych vyzdvihl Rostislava Haase, který mi v Opavě pomohl, když jsem začínal. Držel nad námi pevnou ruku, ale učil moderním stylem a směřoval nás dobře. Dalším pokrokem bylo, že mě vytáhl trenér Kamil Konečný ze žáků do dorostu. Viděl jsem na sobě výsledky, i proto se mi vyhnuly myšlenky, že bych s hokejem sekl. Trénovali jsme dopoledne, ale nestěžoval jsem si, že bych šel raději na koupák balit holky. Hokej mě díky jejich přístupu bavil.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Deset korun za zákrok žádného gólmana nevyškubne a přitom můžeme v celkovém součtu pomoct někomu, kdo to hodně potřebuje. To je skvělá myšlenka. Líbilo se mi také, že se všichni brankáři domluvíme, na jaký účel vybrané peníze použijeme.

Co pro vás znamená slovo pomoc? 

To je těžká otázka. Jako první mě napadá dopřát druhému člověku něco, co si sám nemůže dovolit. Nebo udělat pro něho něco, co by sám nezvládl. Mám v takových situacích velmi dobrý pocit, že jsem někomu udělal velkou radost a přispěl trochu k tomu, aby se měl v životě lépe.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci?  

Spíše než osobnost se mi vybavují humanitární organizace, které řeší třeba chudobu v Africe, následky přírodních katastrof a podobně. Neposílám sice žádnou pravidelnou měsíční částku, ale nikdy jsem nebyl proti žádným sbírkám a tomu, abych dal nějakou korunu na dobrou věc. Například u nás na povodně anebo, když jsme se skládali na jednoho postiženého kluka. Zahřálo mě u srdíčka, když jsem viděl fotky, že se mu zakoupily potřebné věci, na které jeho rodina neměla peníze.

Kdo a jak vám v hokejové kariéře nejvíce pomohl? 

Za hodně vděčím Slavii Praha. Jsem jejím odchovancem, působil jsem tam od 3 do 21 let. Pomohly mi během té doby mraky trenérů, nechci někoho ranit tím, že bych ho zapomněl jmenovat. Přesto udělám jednu výjimku. Při přechodu z juniorky do áčka, kdy se rozhodovalo, zda se budu hokejem živit, mi hodně pomohl Roman Málek. Trpělivě se mnou každý den pracoval, předával mi své zkušenosti a udělal ze mě lepšího gólmana.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Je to super nápad. Ne všichni měli tolik štěstí, trápí je zdravotní obtíže nebo jiné problémy, na kterých přitom nenesou vinu. Řekl bych, že je při našich platech povinností, abychom nějakou část odevzdali na dobrý účel a pomohli takovým lidem. A když se nad tím zamyslím, každý z gólmanů potřeboval někdy pomoc. Sám nejsem výjimkou. Nebýt strejdy Radka, hokej bych si nemohl dovolit. I proto vím, že má smysl pomáhat.

Předpokládám, že máte na mysli Radka Bonka. Jak vám pomohl? 

Každé dva roky mně a bráchovi kupoval výstroj. Naši rodiče se sice snažili, co to šlo, ale finančně by neutáhli, aby dvě jejich děti hrály hokej. Já jsem navíc potřeboval brankářskou výstroj, která je dražší. Myslím si také, že kdyby hokej nehrál, tak by nás ani nepadlo si ho zkusit. Pamatuju si, jak jsme jeli na Vánoce do Ottawy, kde strejda hrál NHL, a tam jsme s bráchou poprvé stáli na bruslích.

Co pro vás znamená slovo pomoc? 

Dopřát někomu lepší život, udělat druhým radost.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci? 

Vím, že Kuba Voráček založil vlastní nadaci a napadne mě jako první. Zároveň se mi ale na projektu Saves help líbí, že je unikátní a nikoho nekopíruje. Myšlenka, že každý zákrok pomáhá, je fakt úžasná. Klobouk dolů, že Šimona něco takového napadlo, já bych na to nepřišel. Je super, že podobných věcí přibývá. Vrhá to na gólmany a všeobecně hokejisty lepší světlo. Je to i důkaz, že nám osud druhých lidí není lhostejný.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Hodně mě před pár lety ovlivnila autonehoda mého bývalého spoluhráče Dominika Skořepy. Od té doby se zajímám, jak pomoct někomu, kdo to potřebuje, a začal jsem se zapojovat i do charitativních akcí. Projekt Saves help je další způsob, jak někomu usnadnit život, proto jsem neváhal ani na vteřinku. Je to super nápad. Pomáhat by se mělo.

Co pro vás znamená slovo pomoc? 

Nevykašlat se na lidi, kteří se ocitli v těžké životní situaci. Podat jim pomocnou ruku, aby se mohli vrátit a zařadit zpět do běžného života. Uvědomuji si také, že pomoc není jen otázkou peněz a že má mnoho forem. Třeba povzbudit druhého slovem.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci? 

Vím, že Kuba Voráček má vlastní nadaci a že spousta hráčů NHL se věnuje charitě. U nás se mi líbí akce, kterou organizuje Pavel Petr. Vždy vybere někoho s vážným problémem a uspořádá dvoudenní turnaj ve florbale, na který pozve osobnosti z různých oblastí. Poslední roky se toho účastním. Vydražil jsem si nějaké věci a přispěl jsem i finančně.

Zmiňoval jste, že vás ovlivnila autonehoda Dominika Skořepy. Můžete to rozvést?

Měl cestou na trénink těžkou autonehodu a lékaři mu předpovídali, že už nebude chodit a zůstane ochrnutý. Všechny v kabině nás to tehdy zasáhlo. Když je člověk zdravý a neřeší životní problémy, uvažuje jinak. Změnil jsem se. Přestal jsem si stěžovat, hledat negativní věci. Uvědomil jsem si, že zdraví je to nejdůležitější, co máme, a chovám se podle toho. Zapůsobilo na mě také, že se Dominik vzepřel prognózám. Chodí bez berlí, znovu řídí auto. Zvládl to. Inspiroval mě.

Kdo a jak vám v hokejové kariéře nejvíce pomohl?

Nerad bych na někoho zapomněl, těch lidí je spousta. Vyzdvihl bych ale Romana Willa a Radana Lence. Vzali si mě pod křídlo, když jsem začal v šestnácti letech trénovat s chlapy. V tomhle věku má člověk pocit, že si může dovolit všechno. Otevřeli mi oči. Ukázali mi, jak se má člověk chovat i mimo led. Nebojím se říci, že mě změnili povahově, šli mi příkladem. Největší věc, kterou mě naučili je respekt a úcta ke druhým. 

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Oslovil mě Šimon, že vytvořil projekt, který by pomáhal lidem. Zdálo se mi to jako super nápad. Sice nejsem úplně filantrop, ale uvědomuju si, že jsou mezi námi lidé, kteří to v životě nemají lehké. A když se dělaly v kabině sbírky na někoho, kdo potřeboval peníze na léčbu nebo zakoupení zdravotnické pomůcky, rád jsem přispěl. Vím, jak mě potěšilo, když se člověk dozvěděl, že to pomohlo. Líbí se mi také, že se zapojilo hodně gólmanů a že pomoc může být o to větší.

Co pro vás znamená slovo pomoc? 

Těžká otázka. Může být finanční, materiální, ale v životě nejde jen o peníze a věci. Měli bychom si pomáhat navzájem dennodenně a jakkoli. Něčím, co druhý v dané chvíli potřebuje. Může to být zdánlivě maličkost.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci?  

Moc tohle nesleduji, ale přesto mě zaujalo, jak se zachoval P. K. Subban. Podepsal v NHL velký kontrakt a daroval deset milionů dolarů nemocnici v Montrealu. Moc se mi to líbilo. V rozhovoru řekl, že věří, že v životě není určující, čeho člověk dosáhne, ale co udělá pro druhé. Položil i řečnickou otázku: Pro co chci, aby si mě druzí pamatovali kromě toho, že jsem byl hokejistou?

Kdo a jak vám v kariéře nejvíce pomohl?  

Hlavně moji rodiče. Od mala mě ve všem podporovali a hodně mé kariéře obětovali. Hlavně čas, energii a peníze.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Zapojil jsem se, protože chci pomáhat, a to je hlavní myšlenkou projektu. Líbí se mi také, že je celoroční a dlouhodobý, protože hokejista je během sezony zaneprázdněný a limitovaný na určité dny a období, kdy může pomáhat. Každý rok se sice snažím nějak pomoct a věnovat svůj čas lidem, kteří si ho zaslouží, ale šlo o jednorázové akce. Teď vím, že v každém zápase můžu svými zákroky pomoci nejen týmu, ale i někomu potřebnému. To je dobrý pocit.　

Co pro vás znamená slovo pomoc?  

Pomoc lidem, kteří si s těžkou životní situací nejsou schopni poradit sami. Umožnit jim, aby byli soběstační, měli se lépe a posunuli se dál. Každý má svůj příběh a potřebuje někdy pomoc. A nemusí jít o peníze. Sám vím, jak pomáhá, když nás fanoušci na stadionu povzbuzují. Dodávají nám sílu. I proto se rád zapojuji do klubových akcí s našimi příznivci. Na jedné jsem si nedávno v soutěži vyzkoušel, jaké to je ovládat invalidní vozík. Člověk tím zase trochu více pochopí, jak náročné to postižení lidé mají a že je potřeba jim pomáhat.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci?  

Šimon Hrubec. V projektu Saves help, se kterým přišel, vidím velký smysl a význam. Hned mě zaujal. Je to fantastická myšlenka, opravdová pomoc. Ještě bych zmínil Pavla Petra, sportovního redaktora Radiožurnálu. Každý rok pořádá charitativní akce a sbírku formou florbalového turnaje se známými osobnostmi. Dopředu vybere sportovce s postižením, kterému mají peníze posloužit ke splnění nějakého snu. Už jsem se toho zúčastnil, je to skvělá akce.

Kdo a jak vám v hokejové kariéře nejvíce pomohl?  

Těžko se mi někoho jmenuje, úplně od každého jsem si vzal něco pozitivního. Pokud bych ale měl být konkrétní, uvedl bych Rostislava Haase. Trénoval mě v mládí a v určitém období, kdy jsem se hledal a nevěděl jsem, zda se chci věnovat hokeji, mě usměrnil. Dodával mi také energii, povzbuzoval. I díky němu dnes chytám.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?　

S Šimonem jsme se o projektu bavili v průběhu sezony a jsem rád, že se do toho opřel a myšlenku zrealizoval. Je skvělá, hned jsem se s ní ztotožnil. Máme neskutečné štěstí, že děláme práci, kterou milujeme, a cítím, že je to potřeba vrátit společnosti. I s manželkou se snažíme pomáhat, jak jen to jde. Bonusem je, že se tím sjednotí také naši gólmani z české extraligy i zahraničí. Líbí se mi, že se společně domluvíme, na jakou věc peníze pošleme. Myslím si, že tenhle projekt může být dlouhodobý. Přál bych si to.

Jak pomáháte s manželkou?　 

Snažíme se reagovat na dopisy, které chodí. Vycházíme vstříc nemocným lidem, když požádají o dres nebo hokejku do aukce. Podepisuju kartičky. Občas přispěju i nějakou korunou, ale jen symbolicky, žádné velké částky. V dnešní době nevíte, zda vás někdo netahá za nos. Navíc se rozmohly i sociální sítě a žádostí přibývá. I proto jsem rád, že vznikl Saves help.

Co pro vás znamená slovo pomoc?　

Pomoct lidem, kteří to potřebují. To je první, co mě napadne.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci?　 

Mohl bych jmenovat hodně vrcholových sportovců. Za všechny vyberu Cristiana Ronalda, je mi sympatický. Jako člověk u mě roste i tím, co dělá pro druhé. Vybavuju si, jak ho matka nemocného kluka požádala o dres i s podpisem, který by vydražila v charitativní aukci a peníze použila na léčbu svého syna. Ronaldo místo toho zaplatil celou operaci a financoval i další průběh léčby.

Kdo a jak vám v kariéře nejvíce pomohl?　

Rodiče. Měl jsem velké štěstí, že se mi od mala věnovali, platili všechny kempy. Bez jejich podpory bych se nedostal tam, kde jsem. Také mě dobře vychovali. Hodně jsem vděčný i manželce, že všechno obstará a můžu se soustředit na hokej. Vůbec jsem měl štěstí na celou rodinu, která mě obklopuje. Vždy jsme si pomáhali.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Patrik Bartošák, se kterým jsem chytal ve Vítkovicích, mi řekl, že Šimon Hrubec chystá projekt, ve kterém budou brankáři svými zákroky pomáhat druhým. Je to super nápad, okamžitě mě oslovil. Líbí se mi také, že stejný záměr spojí téměř všechny gólmany v extralize.

Co pro vás znamená slovo pomoc? 

Pomoc je široký pojem. Počínaje malými věcmi, u kterých například podržíte někomu dveře, když má plné ruce tašek. Takovéto drobné činy mám moc rád. Vím, jak se cítím dobře, že pro mě někdo něco udělal, a snažím se to oplácet. Aby člověk dostával, musí také dávat.

Co si ještě pod slovem pomoc představujete? 

Pomoc lidem v tíživé situaci, i proto jsem se před pár týdny zapojil do charitativního fotbalu v Humpolci a potom také v Bohumíně. Mám rád tyto akce, protože se spojí příjemné s užitečným. Sejde se parta sportovců, zahraje se fotbal a pomáhá se lidem, kteří neměli v životě tolik štěstí. Je důležité o tom mluvit a propagovat takové akce, aby se mohlo zapojit co nejvíce lidí a tím také pomoci co nejvyšší finanční částkou.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci? 

Didier Drogba, je to můj oblíbený útočník, který se stal vyslancem UNICEF. Díky tomu poznal ještě lépe životní podmínky v Africe, a proto věnoval tři milióny liber na výstavbu moderní nemocnice v jeho rodném městě. Tehdy vysvětloval, že současná je už v katastrofálním stavu a že i cukrovka je otázkou života a smrti, protože je málo inzulínu. Ale těch úspěšných sportovců, kteří se snaží pomáhat společnosti, je hodně. Je dobře, že jdou příkladem.

Kdo a jak vám v kariéře nejvíce pomohl? 

Rodina, brácha, to je základ, těm vděčím za vše. Po hokejové i lidské stránce mi potom nejvíce dal pan Dušek, který mě trénoval v Havlíčkově Brodě a v reprezentační šestnáctce. Líbil se mi jeho přístup. Na nic netlačil, poradil a ukazoval cestu. Nechal na nás, co si vybereme. Moc si ho vážím.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Přesně projekty tohoto typu mají podle mě velký smysl. Nesmíme zapomínat na lidi, kteří neměli v životě tolik štěstí. 

Co pro vás znamená slovo pomoc?

Jakákoli forma podpory, která pomůže druhým zvýšit kvalitu jejich života.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci?

Obdivuju všechny, kteří si prošli něčím vážným, a o problému veřejně mluví. To je hodně užitečné a pro lidi, kteří řeší stejnou věc, povzbuzením. Například můj bývalý spoluhráč Peter Frühauf porazil rakovinu varlat, chodí na přednášky a popisuje svůj příběh. Šíří osvětu, radí, nabádá, aby se lidé nebáli jít k doktorům na prohlídku. Klobouk dolů ale před každým, kdo založil nějakou nadaci, uspořádal sbírku a pamatuje nějakým způsobem na lidi, kteří potřebují pomoc.

Kdo a jak vám v kariéře nejvíce pomohl?  

Během kariéry mi nejvíce pomohla rodina a žena. Z trenérů bych vyzdvihl Jardu Kameše. Výkonnostně mě posunul dál, a když jsem šel ve Znojmě z juniorky do chlapů, vsadil na mě. Říkal, že mi věří. Taková slova povzbuzení jsou v životě také důležitá.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Už před pár lety jsem si všiml, že se plno hokejistů a celkově sportovců zúčastňuje různých charitativních akcí. Někteří zakládali nadace. Plánoval jsem, že až budu starší, tak něco vymyslím. Napadlo mě, že bych zašel do nemocnice a zeptal se, co potřebují. Mezitím se ozval Šimon Hrubec. Moc si vážím, že jsem součástí projektu a věřím, že bude úspěšný.

Co pro vás znamená slovo pomoc? 

To je těžká otázka, taková filozofická, k zamyšlení. Jako první se mi vybaví pomoct někomu v nouzi, v těžké situaci, do které se nedostal vlastní vinou. Mám na mysli hlavně lidi, které sužují různé zákeřné nemoci. Nebo postižení lidé. To by měla být z mého pohledu naše povinnost, samozřejmost, abychom takovým lidem pomáhali.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci? 

Každý, kdo nezištně pomáhá, a jsem rád, že se hokejisté snaží jít příkladem. Z českých hráčů například Kuba Voráček, který založil vlastní nadaci a pořádá každoročně fotbalový turnaj s charitativním podtextem. Z brankářů má svou vlastní nadaci Henrik Lundqvist, ta pomáhá dětem.

Kdo a jak vám v kariéře nejvíce pomohl? 

V dětských letech Vladimír Kříž. Začínal jsem jako hráč v poli, naučil mě bruslit. Z gólmanského hlediska patří hodně velký dík Jirkovi Sklenářovi. Jako mladší jsem měl hodně přikrčený postoj, nechával jsem dost volného místa nahoře a puky mi lítaly do branky kolem hlavy. Překopali jsme můj styl a dostavily se výsledky. Sedli jsme si i lidsky, vždy jsme našli společnou řeč.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Přiznám se, že mě překvapilo, když mě Šimon oslovil, protože v extralize jsem odchytal jen pár zápasů a nečekal jsem, že mě bude chtít hned zapojit. Ale neváhal jsem. Je to výborný projekt a chtěl jsem být jeho součástí. Věřím, že společně pomůžeme dobré věci a hodně lidem.

Co pro vás znamená slovo pomoc? 

To je hodně těžká otázka. Spojuji si ho s nějakou podporou a jako první mi jde na mysl táta. Pomáhal mi od malička, a když to přeženu, tak mi do nějakých patnácti let dělal sportovního psychologa. Taky chytal a ví, co to obnáší, a jak se člověk v bráně cítí. Jeho rady mi hodně pomohly a řídím se jimi. Například být klidný, nedělat si z prohry a gólů velkou hlavu. Jak se říká, když nejde o život, nejde o nic. Ten přístup mi pomáhá.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci? 

Hodně se mi líbilo gesto Henrika Lundqvista, když provedl celou kabinou New Yorku Rangers postiženého fanouška. Daroval mu ještě svou hokejku, podepsal ji. Fanoušek měl ze setkání obrovskou radost. I na tomhle příkladu si uvědomujI, že má pomoc hodně forem. Nejen finanční, ale udělat si také na druhé čas, věnovat jim pozornost.

Kdo a jak vám v kariéře nejvíce pomohl? 

Jednoznačně táta. Už jsem vysvětlil proč.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Šimon vymyslel výborný charitativní projekt, který spojil (zatím jen) české a slovenské brankáře pro dobrou věc. Pro mě je čest, že jsem toho součástí.

Co pro vás znamená slovo pomoc?  

Slovo Pomoc je sice krátké, ale velké významem. Myslím si, že lidé by si měli navzájem pomáhat a že by měla být součástí života každého z nás. Ať už jde o obyčejné otevření dveří staršímu člověku, nebo různé charitativní věci.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci?  

Pro mě jsou inspirací běžní lidé a malé skutky, o kterých se nikde nepíše a které dělají častokrát ti, kteří mají své a nemalé starosti. Navzdory tomu ale pomáhají ostatním. To je obdivuhodné a motivující zároveň.

Kdo a jak vám v hokejové kariéře nejvíce pomohl?  

Určitě rodiče. Bez nich bych se nikdy nestal profesionálním hokejistou. Hlavně ve věku od 12,13 do 18 let mě maximálně podporovali a obětovali mi to nejcennější, co měli, a tím byl čas. Vozili mě několikrát do týdne ze Senice do Skalice na tréninky, to je asi třicet kilometrů. O víkendech mě doprovázeli a podporovali na zápasech a turnajích. Ať už psychicky, když mi nevyšel zápas, anebo finančně. Kupovali mi různou výstroj, která v té době byla hůře dostupná než dnes, platili mi letní brankářské kempy. Těch věcí bylo opravdu hodně a nebýt jich, tak nikdy nedosáhnu nic z toho, co se mi podařilo.

Vzpomínám si, že jsi mi jednou vyprávěl, jak jsi také přiložil ruku k dílu, aby sis přivydělal na výstroj. Jak to bylo?  

Každé léto jsme s bráchou chodili na benzinku umývat okna aut a našetřil jsem si tak na hokejku značky Koho. To byla tehdy pro mě velká věc. Moc dobře si také pamatuju, jak mi koupil děda, který tehdy podnikal, první masku. Do té doby jsme všichni chytali v přilbách à la Hašek. Hlavně mě ale podporovali rodiče, a to trvá dodnes. Jsou různé životní situace a vím, že ať se děje, co se děje, vždy mi budou rodiče i s bráchou oporou a můžu se na ně spolehnout. Jsem jim za to velmi vděčný.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Znám se od dětství hodně dobře s Šimonem Hrubcem, u kterého myšlenka vznikla. Jeho nápad se mi moc líbil a přijde mi přirozené, aby člověk pomáhal, když může. Zapojuju se už do charitativních akcí fotbalového týmu Real TOP Praha a neváhal jsem ani tady. Jak je člověk vtažen do svých každodenních starostí, tak neuvažuje nad tím, že jsou také lidé, kteří v životě trpí. Nedocvakne mu, že třeba někdo nemůže ani vstát, chodit. I proto jsem rád, že se o tom bavíme a že projekt vznikl. Doufám, že pomůžeme hodně lidem.

Co pro vás znamená slovo pomoc? 

Dát někomu věc, kterou postrádá. Krásným příkladem je právě nákup vozíků pro sledge hokejisty, pro který jsme se rozhodli využít vybrané peníze v prvním roce projektu Saves help. Jsou hendikepovaní lidé, kteří by chtěli sportovat, ale bez vozíku si hokej nemohli dovolit. A my jsme jim to umožnili. Mám z toho dobrý pocit. Pomáhat se ale dá jakýmkoli způsobem, nejen finančně. Když to odlehčím, i milé slovo může působit jako balzám na duši.

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci?

V médiích se píše hlavně o slavných vrcholových sportovcích, jak věnují peníze charitám. Je to hezké, ale pro mě je největším hrdinou člověk, který nasadí vlastní život a pomůže spontánně. Například vletí do hořícího domu, aby zachránil lidi a uhasil požár. Nebo skočí do řeky, aby vytáhl topící se dítě. Takových si nesmírně vážím.

Kdo a jak vám v kariéře nejvíce pomohl? 

Zpětně doceňuju, že nás trenéři nejen učili hrát hokej, ale také se o nás starali, vychovávali a zaměřovali se na to, aby z nás vyrostli dobří lidé. Abychom se chovali slušně, třeba podrželi druhým dveře. Když jsem byl dítětem, přiznám se, že jsem je měl někdy i za blbce. Divil jsem se a nechápal, proč to po mně chtějí. Ale je to důležité, vštěpovali do nás správné návyky a dnes jsem rád, že takoví byli. 

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Je to super nápad, nebylo to vůbec těžké rozhodnutí. Je radost, když může člověk pomáhat potřebným, a ukazuje se, že nadace sportovců fungují, motivují, inspirují. Příkladem je třeba Jakub Voráček. Je důkazem, že i hokejisté přemýšlí, jak využít peníze na dobrou věc.

Co pro vás znamená slovo pomoc?

Slovo pomoc mám spojeno s poskytnutím první pomoci. Vážím si práce záchranářů a také dobrovolníků, kteří nabídnou nezištně pomocnou ruku při tragédiích. Je to inspirující. Nechci od problémů odvracet tvář, protože sami nikdy nevíte, kdy budete potřebovat, aby vám někdo pomohl.

Nabídl jste někdy pomocnou ruku jako dobrovolník? 

Živě si například vybavuji, jak jsem byl svědkem dopravní nehody, při které se auto několikrát převrátilo, skončilo až v příkopě, leželo na střeše. Vyděsilo mě to, ale ve vteřině mi hlavou bliklo, abychom zastavili a běželi se podívat, zda jsou lidé v autu v pořádku.

Nacházela se v něm jen řidička, očividně utrpěla šok. Z auta vyšla sama, ale snažili jsme se ji s přítelkyní uklidnit, dali do stabilizované polohy a zavolali záchranku. Obešel jsem také auto, zda neutíká olej nebo benzin. Na to, jak nehoda vypadala, to dopadlo dobře. Měl jsem ze sebe dobrý pocit a nadchla mě i souhra s přítelkyní. Líbilo se mi, jak v kritické situaci zachovala chladnou hlavu.

Kdo a jak Vám nejvíce pomohl v hokejové kariéře? 

Bez pomoci druhých bych v hokeji nebyl, kde jsem. Mamka se strejdou mé kariéře obětovali volný čas, všechno platili, povzbuzovali mě. Z trenérů mě zaujal přístup Petra Jonáka. Jako osmileté děti jsme mu mohly tykat, neřval po nás, měli jsme kamarádský vztah, a přitom nás naučil hokej a posouval vpřed. Důležitou osobou je pro mě i bývalý liberecký trenér Honza Šťastný, který mi v mládeži dal šanci hrát ve vyšších třídách a se staršími. Je povzbuzující, když víte, že někdo ve vás věří.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Zapojil jsem se, protože chci pomáhat těm, kteří to potřebují. To je hlavní důvod. Líbí se mi také, že stejný záměr spojí i naši brankářskou komunitu. Je to celé hezký nápad. Už když mi Šimon vyprávěl během mistrovství světa o myšlence projektu, hned mě oslovila. Neváhal jsem ani sekundu.  

Co si představujete pod slovem pomoc?  

Vím, že naše pomoc v projektu je hlavně finanční, ale poslanými penězi to u mě nekončí. Je to pro mě způsob, jak se zamyslet a vcítit do situace druhého. UvědomujI si o to více, jaké mám štěstí, že mě živí moje dětská zábava a že ne všichni jsou na tom stejně. Vzbuzuje to ve mně sounáležitost, zvláště když slyším různé smutné životní příběhy. I proto teď cítím větší potřebu udělat něco prospěšného. 

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci?

Hodně se mluví o nadaci Jakuba Voráčka, na kterou sám přispívá nemalými částkami. Je to jeden z našich nejlepších hokejistů a je dobře, že jde druhým příkladem. Všiml jsem si, že charitativních projektů přibývá. Osobně pravidelně pomáhám přes nadaci Dobrý anděl, která je mi hodně sympatická. Vím přesně, na co a komu přispívám, pošlou mi i zpětnou vazbu, jak se osud člověka nebo rodiny, kterou jsem finančně podpořil, vyvíjí. Její přístup se mi líbí. 

Kdo a jak vám v hokejové kariéře nejvíce pomohl?  

Lidí, kteří mi v kariéře pomohli, je mraky. Základem je ale rodina, ta mi nejvíce pomohla a stále pomáhá. To není v dnešní době samozřejmostí. Měl jsem pohodové dětství, výborné zázemí a podmínky, abych se mohl rozvíjet a zlepšovat. Díky její podpoře šlo všechno snáz.

Proč jste se rozhodl zapojit do projektu?

Oslovil mě Šimon Hrubec, z médií jsem už v té chvíli věděl, že takový projekt existuje. Když mi popsal podrobněji, o čem to je, a zeptal se, zda se nepřidám, hned jsem souhlasil. Je to super nápad. Líbí se mi, že vybrané peníze půjdou na dobrou věc a že tím někomu pomůžeme. Člověk by měl jednou za čas myslet na druhé, nejen na nejbližší, tam je to samozřejmé, ale na celou společnost. Osobně jsem se proto už zapojoval do méně známých projektů, hlavně takových, které souvisely s pomocí nemocným dětem.  

Co pro vás znamená slovo pomoc?   

Součást každodenního života. Jsou to maličkosti, ve kterých pomáháte potřebným. Tu podržíte někomu dveře, když má hodně věcí, a podobně. Ve Švýcarsku i Finsku, kde jsem chytal, jsou v tomhle mnohem dál. Mají více respektu jeden k druhému, to jde zase ruku v ruce i s pomocí. Mají v krvi slušnost, ochotu pomáhat. U nás asi lidé spoléhají, že to udělá někdo jiný. To mi vadí.

Zažil jste takovou situaci?  

Jasně. Třeba před časem jsem pomohl v Praze jedné nevidomé paní v metru, vypadala ztraceně. Zeptal jsem se jí, zda potřebuje nasměrovat, a shodou okolností jela na stejnou stanici. Vzali jsme ji za ruku a dělali doprovod. Předtím kolem ní prošlo hodně lidí, než jsme se jí ujali.  

Jaká osobnost je vám inspirací v oblasti pomoci?   

Obdivuju všechny, kteří pomáhají. Kuba Voráček rozjel nadaci, investuje do ní hodně prostředků a vlastního času. Klobouk dolů i před Šimonem Hrubcem, že vymyslel tento projekt. Fandím Rogeru Federerovi. Ten zase pomáhá se svou nadací statisícům dětí v Africe. Dbá, aby se jim dostalo základní vzdělání, pomáhá stavět školy a školky.

Kdo a jak vám v kariéře nejvíce pomohl?

V začátcích mi nejvíce pomohli rodiče, už jen tím, že mě na hokej přihlásili. V průběhu kariéry ale člověk potká tolik lidí, každý trenér a člen týmu vám něco dá a vezme. Nechtěl bych být konkrétní, vliv na mou kariéru má fakt hodně lidí. Cítím ale, že největším zlomem v mé kariéře bylo, že jsem v dorosteneckém věku odešel ze Vsetína do Ostravy Poruby. Myslím si, že bez toho kroku bych možná ani hokej nehrál.